Otto Šimánek
Do své plnoletosti žil Otto Šimánek s rodiči a bratrem Jaroslavem v nedalekých Stájištích. Vyučil se elektrotechnice. Poprvé se oženil s Hermínou Jarešovou, se kterou žil ve Zlíně od jejích 18 let. Jejich dcera Alexandra se chtěla vyučit stejně jako otec, ale studium nedokončila. Hermína Jarešová zemřela na rakovinu. Podruhé se oženil s designérkou Ludmilou Muchovou, se kterou si pořídili chalupu v Českém ráji. V 60. letech prodal Otto Šimánek chalupu ve Stájištích, kterou až do poloviny 70. let navštěvoval.
Od roku 1958 byl členem Městských divadel pražských, což obnášelo pravidelné hraní v souborovém divadle a široké spektrum rolí. V Městských divadlech pražských hrál až do roku 1990, do svých pětašedesáti let. Zahrál si např. v Kožíkově Největším z Pierotů (Debureau), Goldoniho Benátské vdovičce (Harlekýn) nebo v Lonescově Židli (Stařeček). Byl obdařen velkým mimickým nadáním a pohybovou kulturou. Postava pana Tau mu padla jako ulitá. Herecký projev postavy, která se nevyjadřuje slovně, byl pro Ottu Šimánka splněním životního snu. Odjakživa totiž tíhl k pantomimě, dokonce jedna část jeho závěrečné zkoušky na herectví byla pantomimická scénka. S výjimkou posledního filmu nikdy nepromluvil na obrazovce ani slovo, a přesto mu porozumí každý z nás, kdo má v sobě kousek dítěte. Učil na pražské DAMU. Mezi jeho žáky patřil mj. Petr Čepek. Šimánkovou nejpopulárnější rolí se stala filmová a televizní postavička s buřinkou a deštníčkem, Pan Tau. Otta Šimánek v hlavní roli pana Tau natočil sedm krátkých filmů a pět filmů celovečerních. Jsou to filmy: Pan Tau a cesta kolem světa (1972), Hledá se pan Tau (1972), Poplach v oblacích (1978), Od zítřka nečaruji (1978), Pan Tau (1988). Další celovečerní filmy pro děti jsou: Arabela (1979), Lucie postrach ulice (1980), Veselé vánoce přejí chobotnice (1986), A zase ta Lucie (1984), Chobotnice z druhého patra (1986). Hrál i v televizních pohádkách a inscenacích, Panenka z vltavské tůně (1976), komedie Ohnivé ženy se vracejí (1986). Dále hrál spoustu vedlejších rolí ve filmech různých žánrů: 13 rue Madeleine (1947), Nepravý muž (1956), Touha (1958), Kde alibi nestačí, Všude žijí lidé (1960), Baron Prášil (1961), Kuřata na cestách, Turista (1962), Tři chlapi v chalupě (1963), Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky, Přísně tajné premiéry, Ta naše písnička česká ( 1967), Sňatky z rozumu, Údolie večných karaván ( 1968), Světáci (1969), Pane, vy jste vdova (1970), Touha Sherlocka Holemese (1971), Zítra vstanu a opařím se čajem (1977), Zralé víno (1981), Vlak dětství a naděje (1989).
Otto Šimánek zemřel 8. května 1992 v Praze. Filmy s postavičkou pana Tau byly hrány i v různých zemích Evropy. Postavička pana Tau a její atributy buřinka a deštník se staly symbolem čarovného kouzelného dětství mnoha tisíců dětí po celé Evropě a možná, že i dál. Otto Šimánek je pan Tau a pan Tau je Otto Šimánek a tak už to zůstane, díky filmovým a televizním archivům, navždy.
V dubnu roku 2005 vyhlásilo Město Třešť výtvarnou soutěž. Výkresy, koláže, sochy, atributy postavičky pana Tau děti vytvářely k příležitosti 80. výročí narození Otty Šimánka, třešťského rodáka. Některé z prací byly vystaveny v kině Máj jako doprovodná akce malé filmové přehlídky filmů Otty Šimánka. V obci Stájiště dodnes stojí Šimánkova chaloupka a také zvonička, která jako jedna z mála má původní zvon. Právě paní Šimánková, maminka Otto Šimánka ho našla v Praze na nádraží, když se zvony za války odvážely na roztavení. Neváhala, schovala ho do tašky a po válce ho dovezla zpět do Stájišť.
