Město Třešť

Schumpeterova rodina žila v Třešti bez přestávky po čtyři sta let. Byli to bohatí a vážení lidé a vzešlo z nich mnoho obchodníků, výrobců, starostů a kněží. Tři generace před ekonomem J. Schumpeterem se zabývaly výhradně výrobou vlněných látek. Pozůstatky po rodině Schumpeterů můžeme najít na církevních pomnících, které se dodnes v Třešti dochovaly.

Rodokmen Schumpeterovy rodiny byl již do určité míry zpracován. Stalo se tak nikoli v souvislosti s ekonomem J. Schumpeterem, ale s výrobci Schumpetery, jejichž ústřední roli v historii města nemůžeme přehlédnout.

Schumpeterova rodina byla po mnoho generací bohatou a v Třešti váženou rodinou. Záznamy v matrice můžeme sledovat až k Janu Šumpetrovi na konci 16. století. Rodinné zápisy z dřívějších období jsou samozřejmě neúplné, ale od této doby můžeme již registrovat jména, povolání a data a místa narození a úmrtí těch, kteří patřili k přímé větvi našeho Schumpetera, stejně jako jejich bratrů, sester a druhů. Navíc je z dokumentů uložených v českých archivech známo, že Schumpeterova rodina se poprvé objevila v Třešti v době, kdy se Václav Šumpetr z Mildova a jeho žena Barbora z Hladova přistěhovali do města v roce 1523. O povolání Václava nic nevíme. Avšak ze zápisu o tom, že Barbora dlužila Václavovi mnoho peněz a uhradila svůj dluh půdou, hrady a dalšími nemovitostmi v mnoha vesnicích na Moravě včetně Hladova, můžeme usuzovat, že byl obchodníkem či lichvářem. Kde ležel Mildov se neví.

Na základě skutečnosti, že od poloviny 17. století se potomci v přímé větvi našeho J. Schumpetera v průměru rodili v době, kdy jejich otcům bylo 34 let, můžeme protáhnout toto generační rozpětí do období před polovinou 17. století. Z toho lze usuzovat, že mezi Václavem Šumpetrem a Janem Šumpetrem existovaly pravděpodobně dvě generace, jejichž jména neznáme (X a Z), a že Václav se narodil v roce 1478 a přistěhoval se do Třeště ve věku 45 let. Přestože tato data jsou pouhými dohady, je vysoce nepravděpodobné, že by v rodinné matrice chyběla jedna či tři namísto dvou generací. Můžeme tedy odvodit závěr, že od Václava Šumpetra po našeho J. Schumpetera žilo v Třešti třináct generací.

Tento dokument (pdf formát) shrnuje genealogii Schumpeterů přímo spřízněných s naším J. Schumpeterem. V dalším textu se na ně budu odvolávat jako na Schumpetera I. až Schumpetera XIII.. Data narození s otazníkem u Schumpetera I. až V. v tabulce představují odhady odvozené na základě výše uvedené extrapolace.

Existují rozdílné způsoby pravopisu rodového jména, ale nejčastěji užívanou formou byly v češtině “Šumpetr” a v němčině “Schumpetter”. Běžně užívaná forma “Schumpeter” se používala do 17. století.

Rodina Schumpeterů žila v Třešti nepřetržitě od počátku 16. století a své druhy a družky si Schumpeterové vybírali spíše v Třešti než v blízkém okolí. Byli rodilými Němci. Ze skutečnosti, že Schumpeterova rodina nikdy netrpěla pronásledováním Židů, můžeme usuzovat, že v rodině nebyl žádný židovský prvek. Když v roce 1933 organizoval J. Schumpeter ve Spojených státech kampaň na podporu židovských ekonomů v Německu, prohlásil, že není Žid, ani nemá židovské předky. Vyznáním byli Schumpeterové římskými katolíky.

Představitelé Schumpeterovy rodiny byli především obchodníky s textilem či jeho výrobci, ačkoliv nedaleko hlavní větve najdeme další profese jako duchovní či vojáci. V rodině téměř nebyli zemědělci nebo dělníci. Schumpeterové nejprve nahromadili prostřednictvím obchodu kapitál a pak se přesunuli do průmyslu. V obou případech měli co dělat s vlněnými látkami, přičemž surovina na jejich výrobu pravděpodobně pocházela z ovcí pěstovaných v této oblasti. V tabulce 1 je také důležité si povšimnout, že z rodiny několikrát vzešli starostové Třeště, což znamená, že nebyli jen ekonomicky založení, ale též společensky vážení. I někteří další členové Schumpeterovy rodiny, kteří nejsou zmíněni v tabulce 1, se stali městskými starosty, radními a knězi. Na základě šest set let staré historie Třeště začněme nyní s popisem hospodářské činnosti rodiny počínaje Františkem Xaverem Šumpetrem (Schumpeterem IX).

Zpracovatelský průmysl v Třešti vznikl v 19. století a zaměřil se na oděvy, vlnu a zápalky. Rodina Schumpeterů se zabývala hlavně výrobou oděvů a obchodem s textilem. Schumpeter IX. byl velkoobchodník s textilním zbožím a po mnoho let zastával funkci starosty. Jeden z jeho synů, Josef Schumpeter (Schumpeter X.) začínal také s velkoobchodem (podnikal v textilu, železářských výrobcích a soli), ale později se věnoval výhradně textilní výrobě. V letech 1832 – 1833 si za svým domem v tzv. Židovské ulici postavil továrnu. To byl začátek výroby vlněných látek v Třešti. Zpočátku používal při tkaní a barvení látek koňskou sílu, později zavedl parní stroje. Továrna se jmenovala “Josef Schumpeter & syn”, přičemž označení syn se vztahovalo na Josefova nejstaršího syna Karla (1804 – 1847).

Po odchodu Schumpetera X. do penze a Karlově předčasné smrti odkoupil továrnu od vdovy po Karlovi jeho mladší bratr Alois Jakub Šumpetr (Schumpeter XI.). Zavedením nových strojů značně zdokonalil a rozšířil továrnu, kterou nazval “Alois Schumpeter & syn” – označení syn se nyní vztahuje na nejstaršího syna Karla Františka Dominika (1840 – 1906), který byl starším bratrem otce našeho J. Schumpetera. V roce 1873 měla Schumpeterova továrna šedesát mechanických stavů a své vlastní barvírny, přádelny a valchovny, takže byla schopna vyrábět vše od surové vlny až po hotové produkty bez pomoci jiných podniků.

Schumpeter XI. měl mnoho dětí, dožil se 85 let a pro svůj talent byl označován za businessmana. Historické prameny uvádějí, že expanze jeho továrny znamenala přechod od ruční výroby textilu k výrobě strojové. Ve městě se dochoval obraz zachycující Třešť kolem roku 1850 z ptačí perspektivy, na kterém vidíme vedle zámku a dvou kostelů i továrnu s komínem. Lze se domnívat, že továrna je majetkem Schumpetera XI.. Po sedm let zastával funkci starosty a bylo mu uděleno čestné občanství. Matriční údaje jedenácti dětí Schumpetera XI. jsou shrnuty v tabulce 2. Měl sedm dcer a čtyři syny, ale dva synové (šesté a osmé dítě) zemřeli v dětství. Dva synové, kteří přežili, Karel a Josef (Schumpeter XII.) se zabývali textilní výrobou. Jak jsem se již zmínil, Karel se stal spolumajitelem firmy společně se Schumpeterem XI.. Není však jisté, zda se Josef, Karlův o patnáct let mladší bratr, skutečně podílel na řízení stejné továrny, neboť z těchto tří osob zemřel Josef nejdříve, ve věku 32 let v roce 1887. Mnoho příslušníků Schumpeterovy rodiny bylo hluboce věřících a jak uvidíme dále, často věnovali dary na náboženské účely. Schumpeterova továrna byla známa jako křesťanská, kde se kvůli modlitbám pracovalo každý pátek jen do tří hodin.

V červenci 1898 zemřel Schumpeter XI. ve věku 85 let. V prosinci téhož roku továrna za podezřelých okolností vyhořela. Starý tovární pozemek byl roku 1899 prodán židovskému výrobci z Hodic Bertholdu Münchovi a tím končí historie podnikání Schumpeterovy rodiny v Třešti. Münch postavil moderní třípatrovou továrnu a vyráběl textil. Na místě původní továrny dnes stojí INTEA a.s..

Domy
V literatuře o J.A. Schumpeterovi chybí podrobnější pojednání o jeho rodišti a rodině. Běžná literatura uvádí, že jeho otec zemřel, když byly chlapci čtyři roky, jeho matka se znovu provdala za generála rakousko-uherské armády. Schumpeter začal chodit ve Vídni do elitní školy zvané Theresianum. Tento fakt sehrál nepochybně rozhodující roli při navazování kontaktů s výkvětem společnosti a předurčil směr jeho myšlení a jeho sklonů, pokud ne přímo obsah jeho myšlenek. Kdyby se jeho matka znovu neprovdala, s největší pravděpodobností by zůstal někde na vesnici na Moravě.

Kde žila Schumpeterova rodina, můžeme zjistit z matričních zápisů, Schumpeterův důmkteré obsahují čísla domů, v nichž se narodily děti a zemřeli rodiče. Zápisy se táhnou zpět k Schumpeterovi IX. Od 70. let 18. století do 10. let století devatenáctého žili Schumpeter IX. a X. v domech č. 84, 93, 94, 95 a 96; od 20. let devatenáctého století žili Schumpeter X. a XI. v domech číslo 168 a 176. Protože Karel, obchodní partner Schumpetera XI., zemřel v čísle 168, můžeme se domnívat, že Karel tento dům zdědil. Schumpeter XII., otec našeho J. Schumpetera, se narodil v čísle 168 a zemřel v čísle 462. Náš J. Schumpeter se narodil v čísle 52; měl o rok mladšího bratra, který se narodil mrtvý 10. března 1884 v čísle 468. Schumpeter XII. nebyl nejstarším synem, a proto založil vedlejší rodinu a žil odděleně od svého otce a děda.

Z toho vyplývá, že náš J. Schumpeter žil v letech 1883 – 1887 přinejmenším v domech 52 a 462, pokud byl systém číslování důsledný. V současné době má každý dům v Třešti číslo popisné a číslo domu v ulici; běžná čísla popisná se však od starých čísel nejen liší, ale jsou s nimi i pomíchána.
To, že se čísla popisná objevují v matrice Třeště, odráží skutečnost, že se s číslováním domů začalo v roce 1770. Ale od začátku existovaly tři způsoby číslování. Podle prvního byly domy podél silnice na Jihlavu číslovány ze směru od Jihlavy jeden za druhým a za číslem domu následovala písmena ND znamenající nové domy (např. 13-ND). Toto číslování se používalo v té části města, které se dnes říká “Na domkách”, “Na kopci” a “Zámecká ulice”. Druhý způsob využíval odlišné číslování a uplatňoval se v “Malém městě”, které bylo od výše uvedených čtvrtí odděleno mostem. V tomto případě se k číslům nepřidávala žádná písmena (např. 13). Třetí typ číslování se používal v židovském ghettu, dnešní Nádražní ulice, kde se čísla domů psala římskými číslicemi (např. XIII).

Politika ghetta, která byla zavedena v Třešti v roce 1686 s cílem separovat Židy a shromáždit je v jedné ulici, přestala existovat nejpozději v devatenáctém století. Tím ztratilo význam i označování domů v ghettu římskými číslicemi a navíc bylo zavedeno nové jednotné číslování, takže načas došlo k pomíchání několika systémů.

Podle matriky, jak již bylo uvedeno, se Schumpeter XIII. narodil v čísle 52 a jeho otec Schumpeter XII. zemřel v čísle 462. Z řady pramenů je zřejmé, že obě čísla označují stejný dům: číslo 52 bylo starým židovským číslem a 462 je číslo nové. Dům číslo 462 se nachází v Rooseweltově ulici, která je jihozápadním prodloužením Nádražní ulice. V témže domě žil i mladší bratr (1816 – 1876) Schumpetera XI., též starosta Třeště. Není pravděpodobné, že by po smrti Schumpetera XII. v roce 1887 zůstala jeho žena, které bylo tehdy 26 let, nadále v Třešti. Asi se brzy vrátila s naším Schumpeterem, tehdy čtyřletým, do svého domu v Jihlavě. V Třešti byla jak neměcká, tak židovská obecní škola, ale nemůžeme předpokládat, že zde náš J. Schumpeter pobýval tak dlouho, aby začal chodit do školy. Odjezd matky a dítěte z Třeště otevřel definitivně cestu k jeho přestěhování do Vídně.

Nehledě na soupis domů, existují tři jednopatrové domy, ve kterých prý Schumpeterova rodina bydlila. Jeden je na pozemku Schumpeterovy továrny (orientační číslo Nádražní 38, číslo popisné 388), další dva stojí vedle sebe přes ulici (orientační číslo Nádražní 39 a 41, čísla popisná 169 a 164).

Protože se systém popisných čísel změnil, není v současnosti možno lokalizovat tyto domy podle starých čísel. Jelikož však stojí na konci tzv. Židovské ulice, a to na pozemku Schumpeterovy továrny a přes ulici, můžeme je považovat za domy hlavní rodiny, tj. Schumpetera X., XI. a Karla (nejstaršího syna Schumpetera XI.). Sto jedna let stará paní, která žila v Nádražní 39, říká, že její rodina koupila dům od Schumpeterových. Budovy jsou ve srovnání se sousedními domy vznosné. Jeden z nich (Nádražní 41) sloužil jako kancelář státního podniku zemědělské techniky; k tomuto domu byla později připojena továrna. Od vchodu do domu vede točité schodiště do prvního patra, jehož stěny jsou vyzdobeny několika velkými obrazy (každý o rozměrech 1×2,5m). Na každém z nich je portrét mladé ženy v životní velikosti. O jedné z nich se říká, že jde o Schumpeterovu ženu – Schumpetera XI. nebo Karla Schumpetera – ostatní jsou prý jeho přítelkyně. Spíše však lze předpokládat, že Schumpeter XI. dal vymalovat svých sedm dcer.

Pomníky
Stopy po Schumpeterově rodině můžeme najít na mnoha církevních památnících, které se ve městě dochovaly. Oltář kostela sv. Kateřiny v Třešti byl postaven z daru Schumpetera IX. v roce 1771. Železný kříž na kamenném podstavci postavený vedle kostela vděčí za svůj vznik velkodušnosti Schumpetera X. v roce 1815. Když kostel v roce 1824 vyhořel, pomáhala Schumpeterova rodina při jeho rekonstrukci. Pozlacený svatý Grál v kostele sv. Martina nese označení “Bosche”, ačkoliv datum věnování není známo. Karel, starší bratr našeho J. Schumpetera, měl čtyři syny a jeden z nich se oženil s dcerou rodiny Boscheů.

Jména Schumpeterovy rodiny se dochovala na mnoha pamětních křížích podél cest u Třeště, jaké můžeme často vidět v Rakousku a Bavorsku. Křížová cesta na svahu na severním předměstí, dnes částečně zničená, byla postavena v roce 1758 Jiřím Janem Šumpetrem (1706 – 1777), střihačem sukna. Byl synem Schumpetera VII. a bratrem Schumpetera VIII. Postavil i křížovou cestu podél silnice na východním předměstí s vyrytým rokem 1766 a s písmeny IGS. Před Schumpeterovou továrnou se dnešní Nádražní ulice větví a v této vidlici dal Schumpeter X. postavit v roce 1815 železný kříž na kamenném podstavci, na jehož zadní straně je vyryto Schumpeterovo jméno.

Mnohem více takovýchto objektů bylo pravděpodobně v průběhu věků zničeno či zapomenuto. Nicméně z výše uvedeného popisu můžeme usuzovat na společenské postavení a náboženskou úctu Schumpeterů.

Žádný jiný objekt neodráží prestiž rodiny více než kaple na třešťském hřbitově, která se tyčí na jeho nejvyšším místě. Hřbitov se nachází na návrší na východní straně města, ze kterého je Třešť vidět jako na dlani. Kaple je bílá s tereziánskou žlutí a v průčelí je umístěn nápis “Familie Schumpeter-Killian”. Velikost kaple je 3×3,5m. Jsou zde pohřbeni Schumpeter XI., XII. a Karel, starší bratr Schumpetera XII. Jméno Killian se objevilo v tabulce 2. Anastazie Schumpeterová (1845 – 1868) byla dcerou Josefa Schumpetera, o němž jsme mluvili jako o mladším bratru Schumpetera XI., a provdala se za Františka Killiana (1837 až 1890), který byl synem obchodníka z Jihlavy a stal se starostou Třeště. Anastazie zemřela tři roky po sňatku a František se poté oženil s její sestřenicí Františkou Schumpeterovou (1849 – 1937), která byla dcerou Schumpetera XI. V prvním manželství se narodil Eugen Killian (1866 – 1902) a ve druhém Emil Killian (1870 – 1886) a Richard Killian (1875 – 1918). Všichni tito Killianové jsou pohřbeni ve zmíněné kapli.

Schumpeterové a Killianové měli stejné společensko-ekonomické postavení. Kaple prý byla zbudována v roce 1888. Protože z uvedených osob zemřeli jako první Emil Killian (v září 1886) a Schumpeter XII. (v lednu 1887), můžeme se domnívat, že po jejich smrti se Schumpeter XI. dohodl s Killianovými na stavbě rodinné kaple.

Zatímco výše zmíněná jména jsou napsána na vnitřní stěně kaple, jména ostatních členů obou rodin, kteří zemřeli před rokem 1880, jsou napsána na přední straně oltáře. Tato jména zahrnují Schumpetera X., jeho ženu, jeho dva syny (s výjimkou Schumpetera XI.) a jejich ženy, jeho dvě děti, které zemřely v dětství, a manželku Schumpetera XI. Jejich ostatky byly do kaple přemístěny pravděpodobně až po jejím dokončení.

V mnoha oblastech Evropy je víceméně zvykem, že pokud o daný hrob nikdo nepečuje, správa hřbitova zruší předchozí nájemní smlouvu a poskytne toto místo jiným. Rodina, která takto získá na hřbitově nové místo, odstraní původní hrob, navrší nový nebo vymaže stará jména a dá vyrýt nová. Proto jsou asi na hřbitovech staré náhrobky tak řídké s výjimkou hrobek významných osob. Ačkoliv rodina Schumpeterů v Třešti vymřela, jejich rozlehlá kaple se dosud zachovala, neboť dnes slouží ke smutečním obřadům pro širokou veřejnost.

Z jedenácti dětí Schumpetera XI. zachoval jméno Schumpeterů Karel a Josef (Schumpeter XII.).
Zatímco větev našeho J. Schumpetera vymřela, Karel měl čtyři syny, kteří dosud zanechali dvě další generace potomků se jménem Schumpeter. Všechny tyto rodiny však Třešť opustily.

Převzato z různých zdrojů a materiálů