Emil Kosa
Českomoravská vrchovina se v průběhu staletí stala kolébkou mnoha skvělých osobností ve všech oblastech lidského konání, mezi kterými nechybí ani malíři. Také v Třešti spatřil světlo světa jeden malíř, jehož věhlas nepřesáhl hranice rodného regionu, ale cílevědomou výchovou svých dětí přenesl a rozvinul své vlastní ambice do dalších generací, v nichž umělecká tvorba přesáhla nejen hranice státu, ale i kontinentu.
Emil Kosa se narodil 21. září 1851 v třešťském domě číslo 24 manželům Josefu Kosovi a Františce, rozené Schumpeterové. Chlapec byl ještě v den narození pokřtěn jménem Emil. Za kmotry byly Emilovi mistr „koželužský” Alois Schumpeter a jeho žena Marie, prarodiče slavného ekonoma. O rodičích nejsou známy žádné umělecké projevy. Otec byl tkalcovským mistrem v Třešti a matka pocházela z rozvětveného rodu Schumpeterů.
Emil Kosa vystudoval německou střední školu v Jihlavě a poté byl okolnostmi donucen nastoupit jako kupecký příručí v Bergerově obchodě v rodné Třešti. Ambiciózního mladíka tato práce příliš nebavila a tak rád přijal nabídku na volné učitelské místo v nedalekých Salavicích. Německé školy v oněch letech strádaly nedostatkem učitelů a tak přijímali učitele české s dobrou znalostí němčiny. Tuto aprobaci mohl Emil Kosa snadno nabídnout a chybějící vzdělání pedagogické přislíbil si brzy dodělat. Přestěhoval se tedy do Salavic. Čas rychle ubíhal a Emil Kosa se ke zkouškám stále neměl. Zato si ale do domu přivedl jako manželku Annu Teltscherovu, dceru salavického zedníka. Roku 1876 se manželům Kosovým narodil syn, kterého pojmenovali Emil. O rok později se narodila dcera Angela. Nad provizorním učitelem se však stahovaly mraky, neboť se neměl k tomu, aby udělal potřebné pedagogické zkoušky. K odchodu ze školy dopomohly i neshody se školním inspektorem. V následujících letech se snažil uživit jako malíř. Ještě v Slavicích se manželům narodily tři dcery: Alžběta, Marie a Rosa. Poté se rodina přesídlila do Třeště, kde se Emil Kosa snažil prosadit jako umělec. V Třešti se Kosovým narodilo ještě dalších pět dětí: Leo Maria, Josef, Anna, Eugen Ludvík a Jan. Otec se snažil vzdělat svoje potomstvo ve výtvarném umění a nutno poznamenat, že byl většinou úspěšný. Syn Emil se prosadil nejen u nás, ale se svým loutkovým divadlem i v Kalifornii. Loutky si vyráběl sám. Syn Leo se prosadil v Berlíně a Curychu, dcera Marie v Paříži, dcera Růžena v Jihlavě, dcera Angela byla úspěšnou malířkou v Brtnici u Jihlavy.
V Třešti se spojil s talentovaným malířem Kolmanem. Roku 1893 společně namalovali obraz svatého Martina pro hlavní oltář farního chrámu. Emil Kosa maloval kopie, originály, krajiny, portréty a nikdy neodmítl žádnou zakázku. Řada jeho obrazů se stala součástí třešťského muzea a ještě více jich zůstalo v místních domácnostech. Neváhal zapojit se do oprav třešťských pamětihodností. V roce 1885 se pustil do opravy staré kazatelny v postranní lodi kostela svatého Martina. Našel zde zřetelný letopočet, který měl určovat stáří památky do roku 885. Přivolaní znalci však tuto dataci zpochybnili. Krom výtvarného umění prokázal i umění satirického věroštěpce, který si dobíral současné místní nedostatky.
Touha po poznání světa ho hnala i do ciziny, kde navštívil Uhry a Itálii, po návratu z Itálie začal podepisovat své obrazy signaturou: Emilio Cosa.
V soukromém životě překvapoval různými průkopnickými skutky a navíc hlásal návrat k přírodě. Stal se prvním třešťským lyžařem a cyklistou na klasickém kole.
Roku 1903 přesídlil Emil Kosa i s rodinou do Jihlavy, kde mu o pět let později zemřela manželka. Poslední velká chvíle pro Emila Kosu přišla v době, kdy se chystala rekonstrukce jihlavského chrámu svatého Ignáce. Zde renovoval ornamentální fresky.
Roku 1913 se znovu oženil a to s Annou Tomkovou, která pracovala jako hospodyně. Roku 1918 zemřela i druhá žena a malířská živnost Emila Kosy skomírala. Malíř hledal další oporu a tak se potřetí oženil a to s Marií Vackovou, povoláním korespondentka. Jeho chudoba byla již zcela zjevná. V těchto letech byl již těžce zužován svojí chorobou – paralýzou. Roku 1918 jeho nemoc postoupila a musel ulehnout, v předtuše blížícího se konce sepsal závěť, v níž vše odkázal své milované ženě Marii, která o něj v průběhu celé nemoci pečovala. Zemřel dne 13. února 1919.
Použitá literatura: Vlastivědný sborník Třeště a okolí 1/2006
